Když jsem začínal před pár lety s tiskem na nevyhřívané podložce, čítal jsem často, že vyhřívaná podložka je jasným řešením - výrobky se přestanou kroutit a budou na podložce skvěle držet. Jenže jak se zdá, skutečnost je trošku složitější. Dnes má vyhřívanou podložku drtivá většina domácích 3D tiskáren (včetně té naší) a přesto se volání o pomoc u problémů s přilnavostí k podložce ozývá po internetu znovu a znovu. A je zajímavé, že rady, které se z internetu ozývají zpět, nejsou dodnes tak jednoznačné, jak by si člověk myslel.
Následující řádky vycházejí z mojí vlastní zkušenosti a týkají se výhradně tisku pomocí plastu PLA, jelikož ABS jsem zatím nikdy nepoužíval. V některých bodech se zhruba všichni shodnou a i z mojí zkušenosti na nich opravdu záleží:
Každopádně záleží na dobrém nastavení výšky trysky nad podložkou při tisknutí první vrstvy. Podložka musí být perfektně rovnoběžná s pohybem tiskové hlavy. Výšku nastavuji tak, aby při pozici tiskové hlavy v nejnižší poloze byla tryska na tloušťku kancelářského papíru nad podložkou. To znamená, že když vložím proužek kancelářského papíru mezi podložku a hlavu a spustím tiskovou hlavu do nejnižší polony, musí prožek mírně drhnout, ale jít posunovat. Při tisku první vrstvy by měl plast vytvářet vlákno v průřezu sploštělé, nikoli kulaté (jak se vytlačuje do úzké štěrbiny mezi trysku a podložku. V žádném případě by nemělo být na podložku pokládáno z výšky (tryska by tedy neměla být výš než je její průměr). Kontrola a nastavení výšky trysky nad podložkou by se měla stát pravidelnou rutinou před tiskem, při troše praxe nezabere příliš času.
Množství plastu hraje také důležitou roli pro adhezi k povrchu. Jednotlivá vlákna plastu by k sobě měla akorát přiléhat a spojit se tak v jednolitou plochu. Zároveň by se nemělo vytlačovat plastu víc, protože pak je povrch nerovný tryska ryje do již vytištěného plastu a v následujících vrstvách pak může tryska drhnout o nerovnosti v již zatuhlém plastu. Je třeba si uvědomit, že množství vytlačovaného plastu je třeba optimalizovat pro každou novou várku plastu, kterou používáte. Stačí celkem malý rozdíl v průměru vlákna aby se znatelně změnilo množství vytlačeného plastu na jednotku jeho délky. Osobně mám pro každou roli plastu zvláštní profil nastavení v Sliceru, kde zohledňuji průměr a teplotu tavení toho kterého konkrétního plastu. I různé barvy od téhož dodavatele se mohou v těchto parametrech znatelně lišit.
Teplota první vrstvy by měla být o trochu vyšší než u následujích vrstev, osobně používám cca 5°C rozdíl mezi první vrstvnou a těmi následujícími, což lze specifikovat ve Sliceru. Opět platí, že každý plast je trošku jiný a tiskovou teplotu je třeba pro něj optimalizovat. Teploty pro různé PLA plasty se mohou lišit i o více než 10°C.
Moje zkušenost je ta, že vyhřívání podložky NENÍ jednoznačné řešení pro odlepující-se tisky. Dokonce bych řekl, že za určitých podmínek výrobky na studené podložce drží lépe než na vyhřívané. Je fakt, že moje současná podložka má poněkud menší vyhřívací výkon, než bych si přál a jen obtížně ji zahřívám na obecně doporučovaných cca 70°C (pro PLA plast). Většinou pracuji při 55°C - 60°C a při těchto teplotách mi tisky opravdu držely špatně. Vyhřívání však jednoznačně snižuje kroucení tisknutých předmětů a je dobré ho používat.
Modifikace povrchu pomocí PVA lepidla
Osobně mám smíšené zkušenosti s tiskem na čisté sklo. Libovolné leštění a odmašťování v mém případě nikdy nevedlo ke spolehlivé adhezi PLA plastu. A zajímavé je, že některé barvy PLA drží lépe než jiné, ale velký rozdíl to není. Při tisku na studenou podložku jsem dlouhou dobu používal roztok kalafuny v lihu pro zlepšení lepivosti povrchu, ale ani s ním to nebylo spolehlivé. Na internetu je možné najít různé rady jak modifikovat povrch skla pro lepší adhezi. Mezi nimi dominují dvě metody: první je nasříkat podložku lakem na vlasy (levná varianta prý funguje nejlépe), druhá je natřít povrch PVA (Poly Vinil Alkohol) lepidlem, což je bílé vodou ředitelné lepidlo na dřevo a papír, dříve známé jako Herkules, dnes od mnoha různých výrobců. Před nedávnem jsem vyzkoušel tuto druhou metodu s výbornými výsledky, tak ji mohu doporučit ostatním (bez záruky). Sklo jsem rovnoměrně potřel vrstvičkou PVA lepidla mírně naředěného vodou. Když se naředí moc má tendenci na skle tvořit kapičky místo souvislé vrstvy, v tom případě zapněte vyhřívání podložky a trpělivně roztírejte lepidlo (stačí prstem, není to žádný hrozný jed) dokud nezhostne natolik, že vytvoří rovnoměrnou vrstvičku. Nechte dobře zaschnout a můžete tisknout. Při tisku na 55°C podložku drží tisky zatím zcela spolehlivě a to i celkem velké, které jsou obecně problematičtější. Drží dokonce tak dobře, že po skončení tisku je toršku problém je odloupnout. Počkám až vychladne výrobek i podložka a potom s použitím mírné síly a různého kývání a kroutění tisk odloupnu. Zatím se vždy zadařilo pez poškození čehokoli vytištěný předmět uvolnit. Velkou výhodou PVA nátěru je, že NENÍ POTŘEBA HO PO KAŽDÉM TISKU OBNOVOVAT. Na mém prvním nátěru jsem již vytisknul cca 5 různých tisků a stále drží jako nový.
Lak na vlasy jsem nezkoušel, představa stříkání laku ze spreje v blízkosti ložisek a krokových motorů ve mě po pravdě řečeno vyvolává obavy. Aplikace PVA je velmi jednoduchá a náklady v podstatě nulové (spotřeba pár kapek na podložku).
s přáním mnoha zdařilých tisků Ondřej a Kryštof
Žádné komentáře:
Okomentovat